Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Všechno o těchto úžasných psících a nejen o nich..máme své psí kamarády, kteří mají do rotvíků daleko..ovšem srdcem je každý pes bojovný a oddaný svému páníčkovi jako právě rotvajler.. ;)

 

Sára - kokršpaněl

Sára - kokršpaněl

Sáru jsem dostala, když mi bylo 12 let. Tak dlouho jsme se sestrou žadonily, až mamina polevila a pejska nám pořídila.
Co si pamatuju, tak naše rodina měla vždy kokršpaněly, kromě jednoho jezevčíka, ale tu si nepamatuju, protože jsem byla malá :).
První kokršpanělku koupila mamina své mamce k narozeninám. Viděla prý takový malý uzlíček a smutné oči, že neodolala a koupila jí. Dostala jméno Betynka. Žila si poklidný život na Moravě odkud pocházíme. Byla nejposlušnější pes, kterého jsme měli, a tudíž byla její smrt o to bolestivější. Říkali jsme si, že už takového poslušného psa mít nikdy nebudeme. Navíc, když vůbec nebyla trénovaná. Betynce se stala osudnou láska ke kočkám. Přehlédla auto a tak cestovala do nebíčka.
Naše rodina bez psa je prostě neúplná a tak jsme ihned uvažovali o koupi dalšího pejska. Samozřejmě kokršpaněla. Jak jinak :) . Další pejsek teda vlastně fenečka byla kokršpanělka Syndynka. Když k nám přijela měla umaštěnou hubinu od kuřátka a vrtěla ocáskem jak jen mohla. Byla kouzelná a taktéž putovala směr Morava.
Jelikož jsme hodně velcí milovníci zvířat, koupili jsme si i kočičku a dali jí jméno Sára. Ano, správně. Stejné jméno jako u psí slečny, která ale přišla až později . Synda s kočičí Sárkou se hned skamarádily a žily si spokojeně dvanáct let. Synda neprošla žádným cvičákem a také to na ní bylo poznat. Kolikrát jsme pro ní museli jet autem, protože nám utekla. Volání nebo lákání na pamlsek nepomáhalo, ale i tak to byla moje beruška. Když bylo Syndě asi pět let, zemřela kočiččí slečna. Jak zemřela kočka Sára, chtěli jsme Syndě pořídit kamarádku. Jenže Synda byla březí a tak jsme si řekli, že si vezmeme od Syndy štěňátko. A tak se i stalo. Chtěla jsem kluka, ale jelikož si mamina už vybrala, měla jsem smůlu.
A měli jsme Sáru. Fenečku kokršpaněla. Byla poslední z vrhu a tak byla menší než všichni ostatní. Po třech měsících jsme si jí odvezli z Moravy do Prahy, kde bydlím. Rostla jako z vody a zažívaly jsme společně jak ty těžké chvilky tak ty krásné, kterých bylo víc. Byla tou nejlepší kamarádkou. Svěřovala jsem se jí se vším. Tvrdím, že každý pes má mít správný výcvik. Alespoň ten základní. Tak jsme s ní chodili cvičit a vycvičili jsme z ní poslušného, poslouchajícího pejska.
Roky běžely a Sárka stárla. Začala jsem toužit po novém psím kamarádovi, ale nechtěla jsem ho pořídit, dokud mám Sáru. Připadalo mi to nefér. Už dřív se mi líbili rotvajleři, ale jak říkám – nemohla jsem to Sáře udělat. Sáře v jejích asi deseti letech našli veterináři nádor, který se zvětšoval. Pokud jsme jí chtěli co nejdéle, bylo nám doporučeno, nechat nádor tam kde je. Dnes vím, že to byla chyba. Stalo se a už to nejde vzít zpátky. Našla jsem totiž veterináře, který je specialista v oboru nádorů. Bohužel už bylo pozdě. Najednou to šlo rychle. Do nádoru se dostala infekce a už jí nebylo pomoci. Selhaly jí ledviny a museli jsme jí nechat uspat. Byl to pro mě nejhorší den v životě, zvlášť, když jsem jí viděla pár hodin ještě běhat po okolí, koukala na mě pořád vesele a za pár hodin už spala. To rozhodnutí, kdy musíte doktorovi říct, ať jí uspí je nejhorší. Odešla. Odešla mi ze života má nejlepší kamarádka a já nemohla zastavit ty potoky slz. Viděla jsem jí všude po bytě. V posteli, na jejím místě, a když se schovala její miska na žrádlo a miska na vodu, brečela jsem snad ještě víc.
Po týdnu trápení se na mě mamina nemohla koukat a řekla, ať si vyberu nového pejska. V první vlně euforie jsem začala vybírat jako divá. Tolik krásných štěňátek. Nemohla jsem se rozhodnout. Věděla jsem, že chci rotvajlera, ale zároveň jsem musela počítat s ostatními členy rodiny, aby to pro ně nebyl šok. Vybírala jsem i kokršpaněly, ale stále mi ten jejich kukuč připomínal Sáru. Tak takhle ne. Nešlo by to a pejsek by trpěl. Srovnávání není dobrý u lidí natož u psů. Dostala jsem povolení koupit si rotvajlera. Vybrala jsem si tři inzeráty, na které bych měla volat. A tak začíná příběh Hektora. Mého prvního rotvajlera.